X. Se zalíbením na Váceslava

František Jaroslav Kamenický

X.
Se zalíbením na Váceslava
Se zalíbením na Váceslava
Zkvétajícího lid pozírá, Do svatyně když se ubírá, A tam kleče Pánu chválu vzdává;
Neb když soutrpně u lože stává, Na němž chudý Lazar umírá; Aneb když si slzy utírá Nade hrobem otce Vratislava. Mnohé srdce nad takýmto květem Radostí tu svatou zaplesá, Matky svým naň ukazují dětem. Vtěleného toho návidějí Cheruba i sama nebesa, Ano zemi té ho závidějí. [90]