LXXXII. Tak podivně časové se mění!

František Jaroslav Kamenický

LXXXII.
Tak podivně časové se mění! Tak podivně časové se mění!
Nevděčný čím zhrzí nyní svět, To věk lepší požaduje zpět A co drahý odkaz si to cení. Žije, umře a ztlí v zapomnění Mnohý – až po dlouhém běhu let Teprv jeho přijdou na pamět Zásluhy jinému pokolení. Co by uznalejší dalo za to Potomstvo, by mohlo mnohý prach Mít a ctít jej nad stříbro a zlato! S pečlivostí mnohý hrob se hledá; Kde jest? kdo ví o něm? Nikdo, ach! Nežli sama minulost jen šedá. [162]

Kniha Lilie a růže (1846)
Autor František Jaroslav Vacek