LXXXII. Tak podivně časové se mění!

František Jaroslav Kamenický

Tak podivně časové se mění! Nevděčný čím zhrzí nyní svět, To věk lepší požaduje zpět A co drahý odkaz si to cení. Žije, umře a ztlí v zapomnění Mnohý – až po dlouhém běhu let Teprv jeho přijdou na pamět Zásluhy jinému pokolení. Co by uznalejší dalo za to Potomstvo, by mohlo mnohý prach Mít a ctít jej nad stříbro a zlato! S pečlivostí mnohý hrob se hledá; Kde jest? kdo ví o něm? Nikdo, ach! Nežli sama minulost jen šedá.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1248. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Časy mizí, leta míjí, (Emanuel Züngel)
  2. 21. Ctnostmi se a láskou skvíte (Josef Uhlíř)
  3. Věčná láska. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Žij! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. CO JEDNOU DÁNO... (Viktor Dyk)
  6. Úzkostí má duše trne (Marie Čacká)
  7. XLIII. Hlas svědomí. (Josef Hubert Tichý)
  8. 774. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  9. (K odchodu přítele a jeho rodiny.) (Emanuel Züngel)
  10. 84. Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka (Jan Kollár)