CO JEDNOU DÁNO...

Viktor Dyk

Stane se časem, že zchud’ štědrý dárce a s prázdnou rukou stojí, v srdci rmut. Stane se časem, že se oku starce dar jeho mládí jeví jako blud. Tu počínají v nitru spor a hádky a dívaje se na nevděčný svět zklamaný šeptá: Co jsem dal, chci zpátky! – Co jednou dáno, nebéře se zpět! Čas býval zlý, však prošli jsme jím přeci. Čas ještě zlý – a projdem’ také snad. Leč kdo dal síly malé velké věci, želeti nesmí, nesmí litovat. A vše-li pryč, dny mládí, jeho síla a povadnul-li dávno jarní květ, ze všeho tobě věta hrdá zbyla: – Co jednou dáno, nebéře se zpět. Ó, mladosti! Čas přijde! Ty ho vítej. A neváhej svůj odevzdati dar. A dáš-li, za dluh dar svůj nepočítej, obětovaných nelituj svých jar. Jdi velikými chvílemi a roky v svém oku žár a v srdci mladém vzlet. Čin není půjčka daná na úroky. – Co jednou dáno, nebéře se zpět.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1110. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXXII. Tak podivně časové se mění! (František Jaroslav Kamenický)
  2. I. Velectěná, drahá pěstitelko naše! (Herma Pilbauerová)
  3. XIX. Připomenutí. (František Matouš Klácel)
  4. Stařeček. (Václav Antonín Crha)
  5. Výhost. (František Dobromysl Trnka)
  6. 84. Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka (Jan Kollár)
  7. XLIII. Hlas svědomí. (Josef Hubert Tichý)
  8. Žij! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. (Při rozdávání oděvu chudé školní mládeži.) (Emanuel Züngel)
  10. 4. Vy posvátné pozůstatky (Marie Čacká)