LXXXV. Čí se oko nezalilo,

František Jaroslav Kamenický

LXXXV.
Čí se oko nezalilo,
Čí se oko nezalilo,
Když mu bylo opustiti vlast, O ten nezná onné lásky slast, Jížto nebe zde nás oblažilo.
A čí srdce v dáli netesknilo, Ten necítil lásky žel a strast; Za hřích těžký mělby to si klást, Srdce jeho že tak tvrdé bylo! A kdo vlast svou za zem každou smění Lehkovážně, ten co povrhel Vymazán buď z svého pokolení; Zasluhujeť, aby bez památky Zapomenut v zemi cizí ztlel, Jenž co zrádce opustil své matky! – [165]