9. Ohníček.

František Jaroslav Kamenický

Ta naše babička U kamen se hřeje, A přec je jí zima, Až se celá chvěje. Já na zimu nedbám, Mámť srdéčko vřelé, A to mě zahřívá Po mém celém těle. Janeček mi v srdci Rozdělal ohníček, A tenť mě víc hřeje, Než teplý kožíšek. Dokud ten ohníček Bude plápolati, Nebudu se zimy Ani mrazu báti. Ale až vyhasne, Potom bude běda, Jako té babičce, Co u kamen sedá. Budu jako ona U kamen sedávat, A mladá děvčátka Budou se mi smávat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

205. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OHEŇ (Viktor Dyk)
  2. Zimní slunečko. (Josef Kalus)
  3. ZA ŠTĚSTÍM. (Alois Škampa)
  4. NA VÝŠI HOR. (Eliška Krásnohorská)
  5. IDYLLA V ZIMĚ. (Alois Škampa)
  6. Vzdech prosebný. (Adolf Heyduk)
  7. U OKNA. (Jan Červenka)
  8. IV. V očích mně cos světélkuje, (Jan Neruda)
  9. ZIMA. (Josef Václav Sládek)
  10. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)