45. Cesta z námluv.

František Jaroslav Kamenický

45. Cesta z námluv.
Když náš Vít šel na námluvy, Slunce svítilo; Nebylo ani obláčku, To ho těšilo! Byltě pěkně ustrojený, Učesaný, naškrobený, Jako na mládence sluší, Než se ožení. Když se vracel z námluv domů, Tuť již pršelo, Tak že promok až do těla, To ho mrzelo! Pokazilť si nové šaty, To od hlavy až do paty, A tak přišel z námluv domů Hůř než z roboty. Toťby se mu ubohému Bylo nestalo, Kdyby se tam naň to děvče Bylo usmálo; 57 Ale že se naň mračilo, Zlé to se mu přihodilo, A to hrdé děvče se mu Ještě vysmálo.