Felibrové.

Sigismund Bouška

Tak s lidem srůst, tak býti jeho mízou i jeho kořenem! brát sílu z něho, zpět ji vlévat ryzou, být rosou, plamenem! Své písně slýchat na rtech všeho lidu i z prosby žebráka, jak cikáda pět štěstí své i bídu, a zříti v oblaka, žít v písni své, tou čistá světit čela, třít pyšná popelcem, a mřít a snít: má píseň nezemřela, a zůstat umělcem! Ó u nás není pro felibry půdy, máť jiné slunce Jih, mráz, chladný vítr dýchá v naše hrudy, a na rtech hasne smích. Vždyť u nás pěvec dosud podivínem, jej trpí pouze dav, a chce-li zjařit umění se vínem, má pár jen věrných hlav. Vždyť u nás hrstka umělců se tříští, a závist – to je chlad, my v zmatku zříme v temné doby příští, náš pustne vinohrad. Jak jinak v zemi barvínku a Číše, tam Mistral zvedá Číš, ten otcem všech, onť králem volné říše, toť Umění je říš!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

652. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žně. (Adolf Heyduk)
  2. VSTUP. (Josef Kalus)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Žeň písni. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PÍSNIČKA O ŠTĚSTÍ. (Josef Lukavský)
  6. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  7. SMUTEK PODJESENĚ (Xaver Dvořák)
  8. ROZSEVAČ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. CO NA TOM! (Antonín Klášterský)
  10. Píseň. (A. K. Lešan)