Od ženy, milenky, z jich objetí,
od rodných krbů, od otce i matky,
od rodných bratří, sester, od dětí
vás hnali na krvavé lidské jatky...
Ó, v lidské řeči není prokletí
tak hrozného, jež vystihlo by cele
nejtěžší lidské kletby, kteráž hoří
Kainovým znamením na vrahův čele!
Z údolí horstev, z plání, ze dna moří,
z přítoků řek, jež rudly krví lidskou,
z niv, lesů, polí, z krajů světa všech,
kde miliony lidí mučednickou
hynuly smrtí, na stydnoucích rtech
se chvěla kletba ta, jež v nebe vzrůstá,
jak pronášela ji všech mroucích ústa...
Tam v srbských horách, v pobořených zdech
měst Belgie i Francie, jež dusí
se v krvi své, tam v širých stepích Rusi
i v nivách vlašských, všude mroucích ret
se chvěl tou kletbou zlotřilému vrahu.
Ta kletba zůstala všem naposled
z celého žití, na věčnosti prahu
jí oněm klnuli, kdož celý svět
zalili mořem krve, slz a běd.
Od otců, matek, od dětí a žen
vás hnali na jatky. Jich bylo touhou,
by Slovan Slovanem byl přemožen.
Tak šli jste cestou utrpení dlouhou
v boj proti bratřím, zotročeni cele,
v boj za ty, kdož vám děti vaše dáví,
v boj za své katany, v boj za bezpráví,
v boj za Rakousko podlé, zbídačelé.
Tak šli jste v boj, a děl když hřměla ústí,
vy v srdcích touhu cítili jste růsti,
jen dožíti se želaného dne,
jenž – tušili jste – víc a více se blíží,
kdy Rakousko pod zločinů svých tíží
a kleto národy, se rozpadne.
Tak šli jste v boj za rodnou svoji zem,
ne za ně, a vám krásným bylo snem,
i se sebe, i s lidu, jehož částí
jste byli, pouta austrijácká střásti...
Tak šli jste v boj, tak šli jste mořem běd
a utrpení... Řada hrdin zpět
se z boje vrací dnes... Váš skončen úkol:
Vlast vaše svobodna je, vaší prací
a vaší zásluhou. Řad hrdin vrací
se domů – a my v němé úctě vůkol
skláníme hlavy... Bojovníci boží,
již dobrý boj jste bojovali, jak vy
se navracíte! Dlouhá řada rakví,
koruna mučednická z trnu, hloží –
pohřební průvod míjí kolem němě
s poslední obětí, jež zadávila
krvavá šelma... Buď vám lehká země,
osvobozená vámi, země, pro niž
jste dali život! Lide český, skloniž
v pokoře skráň svou, vděčně zasyp květem
rov těchto světců za jich oběť krásnou:
„Váš hrob jest oltář. Matky budou dětem
jej ukazovat i s tou stopou krásnou,
kde tekla vaše krev...“