PAMÁTCE MUČEDNÍKŮ

PAMÁTCE MUČEDNÍKŮ K POHŘBU 42 POPRAVENÝCH ITALSKÝCH LEGIONÁŘŮ V PRAZE DNE 24. DUBNA 1921
Váš hrob jest oltář. Matky budou dětem jej ukazovat i s tou stopou krásnou, kde tekla vaše krev... Giac. Leopardi.
Od ženy, milenky, z jich objetí, od rodných krbů, od otce i matky, od rodných bratří, sester, od dětí vás hnali na krvavé lidské jatky... Ó, v lidské řeči není prokletí tak hrozného, jež vystihlo by cele nejtěžší lidské kletby, kteráž hoří Kainovým znamením na vrahův čele! Z údolí horstev, z plání, ze dna moří, z přítoků řek, jež rudly krví lidskou, z niv, lesů, polí, z krajů světa všech, kde miliony lidí mučednickou hynuly smrtí, na stydnoucích rtech se chvěla kletba ta, jež v nebe vzrůstá, jak pronášela ji všech mroucích ústa... Tam v srbských horách, v pobořených zdech měst Belgie i Francie, jež dusí se v krvi své, tam v širých stepích Rusi 30 i v nivách vlašských, všude mroucích ret se chvěl tou kletbou zlotřilému vrahu. Ta kletba zůstala všem naposled z celého žití, na věčnosti prahu jí oněm klnuli, kdož celý svět zalili mořem krve, slz a běd. Od otců, matek, od dětí a žen vás hnali na jatky. Jich bylo touhou, by Slovan Slovanem byl přemožen. Tak šli jste cestou utrpení dlouhou v boj proti bratřím, zotročeni cele, v boj za ty, kdož vám děti vaše dáví, v boj za své katany, v boj za bezpráví, v boj za Rakousko podlé, zbídačelé. Tak šli jste v boj, a děl když hřměla ústí, vy v srdcích touhu cítili jste růsti, jen dožíti se želaného dne, jenž – tušili jste – víc a více se blíží, kdy Rakousko pod zločinů svých tíží a kleto národy, se rozpadne. Tak šli jste v boj za rodnou svoji zem, ne za ně, a vám krásným bylo snem, i se sebe, i s lidu, jehož částí jste byli, pouta austrijácká střásti... Tak šli jste v boj, tak šli jste mořem běd a utrpení... Řada hrdin zpět 31 se z boje vrací dnes... Váš skončen úkol: Vlast vaše svobodna je, vaší prací a vaší zásluhou. Řad hrdin vrací se domů – a my v němé úctě vůkol skláníme hlavy... Bojovníci boží, již dobrý boj jste bojovali, jak vy se navracíte! Dlouhá řada rakví, koruna mučednická z trnu, hloží – pohřební průvod míjí kolem němě s poslední obětí, jež zadávila krvavá šelma... Buď vám lehká země, osvobozená vámi, země, pro niž jste dali život! Lide český, skloniž v pokoře skráň svou, vděčně zasyp květem rov těchto světců za jich oběť krásnou: „Váš hrob jest oltář. Matky budou dětem jej ukazovat i s tou stopou krásnou, kde tekla vaše krev...“ 32