VZPOMÍNKA

Bohdan Kaminský

VZPOMÍNKA (30. XII. 1924)
Vzácných přátel kroužek úzký míval časem družné schůzky u Ježíška, v milém domě. Vzpomínám si na ně rád. V důvěrném těch přátel kroužku místo bývalo i pro mě, a tu k lahodnému doušku sešli jsme se častokrát. Přátel takových už ztěžka najde se, ba dozajista. Po divadle chodil sem s ředitelem Schmoranzem Kovařovic, člověk zlatý, třetím býval Šípek-Peška, věrný jeho libretista – všichni, vyjímaje mě, zlatá, vzácná srdce. Vždy si s díkem vzpomínávám na ty družné chvíle, jak jsme kdysi ke druhu druh upřímně v lásce lnuli. Oba vládci divadla, jak – tehdy mládi – ze všech divadelních trampot, po všech svízelích a práci 63 za té chvilky klidu tam pod klenutým tím stropem rádi okřívali! Jaká látka k hovoru, ten zákulisí rušný život, bez pozlátka viděný! Sta bouří visí nad hlavou tam každý den, vždy ty mraky zříš tam viset... Mnohdy druh ke stolu přised ztýrán, zmučen, nekliden, vyčerpán až ke dnu – ale rád poznovu nabyl síly, aby zítra vytrvale, nechť se nové mraky ženou, šel za metou vytouženou, k vytčenému svému cíli! Nové bouře za bouřemi hnaly se – – A od těch dob léta přešla. Dříme v zemi autor „Psohlavců“ – buď světlá jemu paměť! V tichý hrob šel i věrný Šípek – zkvetla kalina, jak přával sobě, na humoristově hrobě, v němž mu ustláno... 64 Tak osud mnohé vzal a mnohé odnes – jen u Ježíška, jak posud bývalo, je dobře podnes. 65

Básně v knize Causerie o smrti a jiné verše z posledních let: