Vzpomínka.
Mráz na okna mi květy bílé kreslí –
vzpomínky dávné k hlavě se mi snesly.
Vzpomínky dávné na věk zašlý, dětský,
zas drahé svoje vidím doma všecky.
Své dětství vidím zas i svoje mládí
i všecky, s nimiž měli jsme se rádi.
Ó kouzlo domova, ó něho sladká,
když s námi byla drahá naše matka!
Ó kouzlo domova, jež srdce mámí,
když drahý otec byl tu ještě s námi!
Ó klouzlo domova, když kolem stolu
jsme bratři, sestry, sedávali spolu!
Zapadla sněhem drobná naše víska –
sám sedím dnes a po všem se mi stýská.
102
Vzpomínka dávná k srdci se teď hlásí,
na drahé mrtvé srdce vzpomíná si.
Vzpomínky dávné k hlavě se mi snesly –
mráz na okna mi květy bílé kreslí.
103