Vzpomínka.

Bohdan Kaminský

Vzpomínka.
Mráz na okna mi květy bílé kreslí – vzpomínky dávné k hlavě se mi snesly. Vzpomínky dávné na věk zašlý, dětský, zas drahé svoje vidím doma všecky. Své dětství vidím zas i svoje mládí i všecky, s nimiž měli jsme se rádi. Ó kouzlo domova, ó něho sladká, když s námi byla drahá naše matka! Ó kouzlo domova, jež srdce mámí, když drahý otec byl tu ještě s námi! Ó klouzlo domova, když kolem stolu jsme bratři, sestry, sedávali spolu! Zapadla sněhem drobná naše víska – sám sedím dnes a po všem se mi stýská. 102 Vzpomínka dávná k srdci se teď hlásí, na drahé mrtvé srdce vzpomíná si. Vzpomínky dávné k hlavě se mi snesly – mráz na okna mi květy bílé kreslí. 103