Holandská krajina.

Holandská krajina.
Holandská krajina, rovná a nízká, zelená, májově svěží, v ní mlýny větrné, sem a tam víska tak jako na dlani leží. Kam oko dohlédne, luka a nivy v úsměvu jara a mládí... Šťavnatou zelení jako běs divý rychlovlak letí a pádí. Kdes oknem vagonu zahlédám v spěchu ve mžiku, na jednu chvíli za řadou topolů červenou střechu – a domek malý a bílý. Vzpomínka na domov hlavou mi kmitne – budiž mi pozdraven v dáli! A dál vlak žene se, bažiny třpytné ve slunci stříbrně vzplály. 47 A nikde člověka v dalekém kraji, jenom ta májová krása, luka, jež květy se poseta zdají, skřivan, jenž zpívá a jásá. A luka nová zas jiná a jiná, v slunci brav pase se líný. Ó širé pastviny! Stromoví stinná! Ó staré větrné mlýny! Na mlýnech mohutná křídla se točí, pod nimi pasou se stáda. A mně, proč, sám nevím, ovlhly oči a v duši duma se vkrádá. Já vzrušen podivně, hledě v ty kraje plné té májové krásy, cítil jsem, v srdci jak bolest mi taje, naděj se k životu hlásí. Já cítil najednou, kterak v mé duši usíná dávné mé hoře, – dívám se na obzor, srdce mé tuší: hle, tady blízko je moře... 48