Chorvatskem.

Bohdan Kaminský

Chorvatskem.
Chorvatskem jel jsem – dálné nivy a dlouhé lány širých polí – naslouchej v stranu kteroukoli, zpěv zní tam teskně zádumčivý. A zpěv ten celým krajem letí a smutkem chvěje se a bolem a díváš se – je prázno kolem, člověka nikde neviděti. Jak zpívala by sama niva, jak zpívala by sama země, tak chvěje se kol z dálky temně ta melodie zádumčivá. A nářku tomu konce není, zní bez konce ta píseň dlouhá, jak nemá konce smutek, touha, a lidstva dávné utrpení. 86 A zpěv ten uchvátil mne silou, zněl jako v mukách výkřik žhoucí – já slyšel na nebesa tlouci Slovanstva píseň zasmušilou. Mně zpěv ten duši zalil steskem, já cítil jsem, z těch širých polí zní výkřik těch, jež život bolí – – A u nás... ticho v kraji českém... 87