NAPADLO ZÁŘE...
Napadlo záře do snů mých,
v mé čelo s tvého čela
a náhle smutek v prsou ztich’,
jak ze tvých očí laskavých,
v mé oči ze tvých očí
se láska zahleděla.
Napadlo záře, plno hvězd
v mé skráně se tvých skrání,
napadlo květů do mých cest
a kolem vidím jaro kvést,
v mou duši z duše tvojí
se celé nebe sklání.
Napadlo záře v duši mou,
v mou duši z duše tvojí,
kde smuten šel jsem žití tmou,
teď blahem se mi prsa dmou,
až o to velké štěstí
se duše chví a bojí.
[16]
Napadlo záře k žití tmám,
v můj podzim z tvého mládí.
A jak tě plnou duši mám,
pojď, ruce sepni k modlitbám,
vždyť máme se tak z duše,
tak z celé duše rádi!
17