S novými myšlénkami.
Ó povězte mi stíny bledé,
vy s myšlénkami novými,
kdo svaté vaše dumy přede
a v první těžký boj vás vede
i propastmi... Kdo poví mi,
kdo nadšením vám srdce sílí
a nedá v půli cesty stát
a tmou vás vede k cíli
a ku vítězství jedenkrát.
Vy víte: každý kámen chopí
a blátem skráň vám pohází,
vy víte, žádný nepochopí
a v trní vaši hlavu stopí
a výsměchem vás provází.
Zde každý vaší cestě klne.
Vy víte, ten svět nechce vás –
v ty davy pohodlné
váš chór by velkým hymnem třás’.
Vy víte, jako hrozná tíha
to můrou leží na skráni
a žití to je černá kniha,
kde s výkřikem se výkřik stíhá
a s odříkáním zoufání.
69
Vy víte: čelo zrudne krví –
však až se chátra vyhýří,
vy z vyvolených prví
budete lidstva pilíři.
Ó bledé stíny utýrané,
vy jdete dál přes lidský soud,
vám hoří zrak a čelo plane,
jak jdete v předsvit zoře ranné
tu boží dceru obejmout.
Tak jdete dnem a nocí jdete,
krev vaši nikdo nevidí,
však nikde nenajdete
té myšlénky své u lidí.
To vaše dítě bloudí kdesi –
a kdo mu dá kde přístřeší!
A když vás tma a smutek děsí,
když v srdce mukou bili jste si,
ó kdo, ó kdo vás potěší!
Snad vaše dítě hyne, strádá
a po vás volá v hluchou tmu,
že v zrak se slza vkrádá,
že dali jste kdy život mu.
Však nechvějte se, přijde jednou,
vás tiše vezme za ruku
a zlíbá vaši hlavu bědnou,
že ňadra výš se v pýše zvednou
na jeho srdci v souzvuku.
A byť to bylo v pozdním stáří,
vám žehnáním se zachví ret
a úsměv vašich tváří
vám bozi budou závidět.
70
A třeba tu se často ptáte,
kde vaše dítě bloudí teď,
tam „požehnání“ zašeptáte
a hloží v drsnou cestu sváté
vám květem vzpučí v odpověď.
A řeknete: – Hle, orel mladý
víc neskloní se pod jarmo,
v něm žíti budem tady
a nežili jsme nadarmo. –
71