Tiché drama.

Bohdan Kaminský

jednou viděl hrát si s červem ptáka. Byl jarní den, kdy kolem všecko láká do lesů po dlouhé zimě teskné: vzduch, jenž se sluncem jako zlato leskne a chvěje se a září; slunce, které se probralo ze dlouhé mlhy šeré a nyní čistou, majestátní zoří jak žhoucí rubín v plášti boha hoří; zpěv ptáků, který zvučí, zní a jásá; v zelené trávě plných květů krása, jež z drahé ruky zbožně na rty kladem’; i to, co z jara v každém srdci mladém se probouzí, čím slavík zpívá v máji svou divnou píseň, že kdo poslouchá ji, v oku slze, v srdci chvění divné, kde touha, dříve nepoznaná, živne a budí se a roste, žárem chvátí, že na rty zpěv a v duši báseň ti o neznámém a věčně ždaném všemi, co květem stromu je a májem zemi a křídlem duši, hladovému chlebem a srdci láskou, pohádkou a nebem... Mníš, v dechu květů, v ambře lesů vonné že celý svět v těch kouzlech lásky tone, pták, motýl, člověk, vše, co srdce jen, a celý svět že na pohádku zbájen. A jak šel jsem zamyšlený, v trávě jsem ptáka viděl, který snesl právě se dolů s větve. Ptáku kořist vhodná tam červík lez’. Pták zobákem jej bodna, do hnízda mladým nesjej ku snídaní. Vše bylo mžik a z obou jeden ani netíknul slabě v souhlas bájné lyry, jíž zněl a jásal kolem vesmír širý... A jsem řek’, že onen červ je větší nás, z kterých každý jako bába klečí před soudným stolem, z něhož na nás dolů kdos dívá se do našich snů a bolů a zápasů a strádání a trýzní, v nichž chmurné drama našich losů vyzní, a do všeho, co žitím zovou jedni, je to bída nebo zápas všední o skývu chleba, která trudné žití, jež nemá ceny, o den prodlouží ti, kde vždy, kdo silnější je, slabé dáví pro trochu chleba nebo trochu slávy, by v chvíli příští podlehjiným, kteří buď v meč, buď v zuby či v los lepší věří... A se stále vracel k tomu ptáku, jenž červa mlčky chytil do zobáku, a stále zřel jsem jeho, jenž se svíjí, jak z lidí každý v chmurné tragedii, – však mlčky, líp než člověk umřít umí. Les, květ a mech, vše dále stejně šumí, vzduch, slunce, jaro dále stejně láká... Leč tam vidím hrát si s červem ptáka.

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

387. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Prolog. (Karel Kučera)
  2. Teiresias před Persefonou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Magnificat. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VI. Teiresias k chlapci jej vedoucímu. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Jaroslav Vrchlický)
  6. JARNÍ APOSTROFA SLUNCE (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Osm reliefů ze života Jacchova. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PÍSEŇ O VINETĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Rej počasů. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SLÁVA. (Jaroslav Vrchlický)