Tiché drama.

Tiché drama.
Já jednou viděl hrát si s červem ptáka. Byl jarní den, kdy kolem všecko láká tě do lesů po dlouhé zimě teskné: vzduch, jenž se sluncem jako zlato leskne a chvěje se a září; slunce, které se probralo ze dlouhé mlhy šeré a nyní čistou, majestátní zoří jak žhoucí rubín v plášti boha hoří; zpěv ptáků, který zvučí, zní a jásá; v zelené trávě plných květů krása, jež z drahé ruky zbožně na rty kladem’; i to, co z jara v každém srdci mladém se probouzí, čím slavík zpívá v máji svou divnou píseň, že kdo poslouchá ji, má v oku slze, v srdci chvění divné, kde touha, dříve nepoznaná, živne a budí se a roste, žárem chvátí, že na rty zpěv a v duši báseň dá ti o neznámém a věčně ždaném všemi, co květem stromu je a májem zemi 24 a křídlem duši, hladovému chlebem a srdci láskou, pohádkou a nebem... Mníš, v dechu květů, v ambře lesů vonné že celý svět v těch kouzlech lásky tone, pták, motýl, člověk, vše, co srdce má jenjen, a celý svět že na pohádku zbájen. A já jak šel jsem zamyšlený, v trávě jsem ptáka viděl, který snesl právě se dolů s větve. Ptáku kořist vhodná tam červík lez’. Pták zobákem jej bodna, do hnízda mladým nes’ jej ku snídaní. Vše bylo mžik a z obou jeden ani netíknul slabě v souhlas bájné lyry, jíž zněl a jásal kolem vesmír širý... A já jsem řek’, že onen červ je větší nás, z kterých každý jako bába klečí před soudným stolem, z něhož na nás dolů kdos dívá se do našich snů a bolů a zápasů a strádání a trýzní, v nichž chmurné drama našich losů vyzní, a do všeho, co žitím zovou jedni, ať je to bída nebo zápas všední o skývu chleba, která trudné žití, jež nemá ceny, o den prodlouží ti, kde vždy, kdo silnější je, slabé dáví pro trochu chleba nebo trochu slávy, by v chvíli příští podleh’ jiným, kteří buď v meč, buď v zuby či v los lepší věří... A já se stále vracel k tomu ptáku, jenž červa mlčky chytil do zobáku, 25 a stále zřel jsem jeho, jenž se svíjí, jak z lidí každý v chmurné tragedii, – však mlčky, líp než člověk umřít umí. Les, květ a mech, vše dále stejně šumí, vzduch, slunce, jaro dále stejně láká... Leč já tam vidím hrát si s červem ptáka. 26