Zvrácené kříže.

Zvrácené kříže.
Zvrácené kříže, jména dávno smytá – až v prach se rozpadnete! Ramena vaše mech a svlačec splítá a z mrtvých ňader kvete. Spuchřelé dřevo už se rozpadává, to poslední, co zbude. A je ta žitím vykoupená sláva už bez památky chudé. Těch trochu let jste tiše tady stály u hřbitovní zdi holé – snad čekaly jste, tam ten zavolá-li, kdo tiše dřímá dole. A viděly jste utýrané hlavy tu sníti mnohou chvíli a slýchaly jste nářek usedavý těch, kdo tu ještě zbyli. A přicházeli méně, méně, méně a vy jste zbyly samy s tím uschlým věncem na zvětralém jméně a s těmi květinami. l8 A potom žádný, žádný nepřicházel, kdo dřív tu v pláči stával – a s věnce vítr suché listí házel a v nocích naříkával. Tak žití mráz nám naděje rve z čela, jak tam to suché listí, a šlehá nás tu vášeň zdivočelá, zášt bídná s nenávistí. Tak člověk stojí v žití plném bědy, kde mráz mu nitro chvátí, až utýrán a umdlen naposledy jak na hrob kříž se zvrátí. 19