S východem měsíce.

Bohdan Kaminský

S východem měsíce.
S východem měsíce, kdy večer padá níž a den se zvolna krátí, ty stíne mlčící, proč, o čem tady sníš a co kol hlavy vlá ti? Jdou stíny večera, jež také v duši mášmáš, a ticho, smutno vše je. Ty cítíš, teskno tu, – ty v snech se zadumáš, a duší vzdech se chvěje. Hle, měsíc vychází a jeho bílý svit až do duše ti kane, ten pohled hluboký zříš podivně se chvít, jak oko uplakané. A ty si vzpomínáš na všecko, co jsi žil, na vše to zašlé záhy, jak všecko, všecko už jsi v rakev uložil z té drsné, těžké dráhy. [7] Tam všecko dávno spí, co život kdy ti daldal, v té vůni hrobních květů – a měsíc vycházel a měsíc zapadal – co člověk ještě chce tu? Jen myslit nadarmo, co bylo jedenkrát a čím to čelo sdráno a na ty, večer dnes kdo ještě půjdou spat a neprocitnou ráno. 8
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.