V opuštěném atelieru.

Bohdan Kaminský

V opuštěném atelieru. Památce bratra Ladislava.
Ty ruce pilné klesly jen a ztuhly, co umřel nám, to je už kolik dní... a zde ještě ta paleta a uhlí a náčrtky, jež sbalil kdysi v role či rozvěsil si po té stěně holéholé, a zde ještě ten obraz poslední a na podstavci z nedávné té chvíle je ještě plátno bílé. A jak mi oči na to plátno klesly, mně zvlhnul zrak a tak mi bylo v snách, že něčí ruka kontury tam kreslí. – Je před nocí a na podzimní lada tak v dáli mha a noc a smutek padá a vítr chví se v stromů korunách a s obzorem, kam v smutku zrak se dívá, stín něčí mlčky splývá... 17
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.