Kariatyda.

Bohdan Kaminský

Kariatyda.
S tvých beder dávno spadla všecka tíž a rozbila se dole. Je už po ní, – leč ty tu dále v ustrnutí čníš, tvá hlava dál jak pod tíží se kloní. Dál v tobě zdá se chvěti každý sval a oddýchati prsa v těžkém chvatě; byť na rtu se ti výkřik neozval, přec slyší jej, kdo maně hledne na tě. A tuší onen hrozný zápas, ví, jak v tobě vše se chvěje, v srdci co je palčivé muky, sladká ňadrem chví divokým žárem, hrůzou nepokoje. A tak jsi jako srdce, kterým v ráz se roztříštila sladká lásky tucha – leč která dosud upomínky mráz dál mlčky nesou v žití temna hluchá. 83
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.