Zapadlá.

Bohdan Kaminský

Zapadlá.
Dnes ne už víc, než stopa dávno svátá, nic než: „To dávno!“ – pouhý stín a dech, jak s růžemi kdy dívčí zjev kol chvátá, jež divnou vůní mrou jí ve vlasech. Tak opojně a znenadání na tě vzpomínka plachá duší zavála... jen mihla jsi se v svůdném, těsném šatě a mlčky jsi se na mne usmála. A bylo mi, že úsměv ten je oním z té chvíle, kdy jsem zřel tě poprvé – zas pálí zrak, zas mlčky hlavu kloním a zas mi skráně rudnou do krve. A je mi, že tvou drahou, světlou hlavu než všecky jiné vídával jsem rád i to, když tenkrát díkem ku pozdravu jsi usmála se na mne jedenkrát. Jak tenkrát – ale člověk pozdě klne – to jedno slůvko přec jsem říc’ ti měl – jak byl bych míval srdce tebou plné a je i tebe dávno zapomněl. 55
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.