Jde láska...

Jde láska...
Jde láska, srdce tuší, jde tiše jako dech, – ó, její paprsk v duši svou tiše skanout nech! Jde láska krajem světa, v svou královna jde říš, – již po tvém klidu veta a ty se celý chvíš. Ó, tu se srdce učí, jak sladko trpěti, když touha tebe mučí po sladkém objetí. Ó, lásky touho zlatá, ó, zlatý lásky sne! Zář tebou v srdci vzňatá ať nikdy nehasne! I touha když tě chvátí, dřív, než tě umučí, mír do duše se vrátí zas v lásky náručí. 38 Když touhou srdce strádá a duši smutno jest, zas uzdraví tě ráda ta láska, dcera hvězd. Jen láskou vše, co dýše, jen láskou trvá svět, jde láska tiše, tiše a zem je samý květ. A zem je plná vůně, jak dech by ráje vál... Když srdce touhou stůně, zas láskou žije dál! Jde láska, srdce tuší, jde tiše jako dech... Ó, její paprsk v duši svou tiše skanout nech! 39