Sloky melancholické.

Bohdan Kaminský

Sloky melancholické.
Strom uschne bez vláhy a v poli zvadne květ, nesvlažen kapkou rosyrosy, a v smutku srdce mé už tolik dlouhých let za trochu lásky prosí. Jen krůpěj jedinou, bych svlažil zprahlý ret, z té lásky věčné studny, – to srdce bez lásky jak bez rosy je květ, jim stejný los je trudný. *** I ke mně Láska též, ta sladká boží dceř šla v jitru žití zlatém a vlídně šeptala: ó miluj, žij a věř, – leč záhy prchla s chvatem. A řekla Samota: dál sám se cestou beř a zapomeň, co bolí. – Tak jsem teď ve světě jak šípku planý keř, jenž sám kdes vadne v poli... *** 89 A tak jsem léta žil a v smutku teď se ptám, zda to se žitím zove? A nyní po letech víc ani nedoufám v div lásky jakés nové. Tak zvyklý samotě zrak do tmy upírám po divných očí kráse – – a skláním hlavu svou; já zvykl žíti sám a sám již umru, zdá se. 90
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.