Dobyté prapory.

Bohdan Kaminský

Dobyté prapory.
Před lety jednou šel jsem zamyšlený a hlavu plnou těžkých dum – praporů starých byly plné stěny, jež zdobily tu cizí museum. Tam chlubný Němec s fádním Angličanem kol chodil, skřipec na nose, a krev uviděv na praporu rvaném, v Baedekru hledal, jak vše stalo se. Mně sevřelo to srdce, oči upna na trofeje ty, byl bych rád všem vrátil zpátky, co kde chátra zpupná vyrvala z dlaní reků jedenkrát. To stálo krev, ó mnoho, mnoho krve, ten každý prapor z rukou těch, co drahé bylo pro nadšení prvé, teď cizí chátře je tu pro posměch. A myšlénka mne bodla jako dýka, že je to, jako život náš když urve prapor štěstí a jím smýká ti v blátě, prachem, až jej nepoznáš... 82
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.