Jak žiji...

Bohdan Kaminský

Jak žiji...
Jak žiji: trnu, že tak všecko hyne a umírá, v to mrtvé ticho dusné že neskane ni jeden paprsk jara, ni jeden květ, ni jedna píseň ptačí. A zatím na té zemi nehostinné se zvolna stmívá a ta bolest stará, ta marně světem do skonání kráčí a potácí se, časem chvíli usne kdes podle cesty v stínu minulosti, jež trnité své větve k nebi vzpíná, v nichž jednou skřivan písní jásající a zítra, zítra zoufalství sup hostí. A pod tím stromem usedneš a líná kol hudba táhne duší tvojí snící, co do klína list vzpomínky ti střásá dech jeseně, jenž nad tvou hlavou letí kams v neznámo, kam zajdeš jednou za ním. Tak vzpomínáš, čím ztracené tvé mládí je v toto moře, které žitím zveme, čím láska tvá, čím snů tvých jarní krása v tu hrůznou tmu, jež hluchá kolem pádí. A teď jsi rád, kdy za vše, za všecko již máš trochu stínu znaveným svým skráním, 44 že chvíli máš, kdy v bolesti své němé smíš vzpomínat, i doufat smíš, že zhojíš to vše, co někdy bolelo i bolíbolí. Jen ještě duší mihne se ti ona, ta zářící, ta čistá hvězda bílá a duši tvoji tichou září plní. A zlatotkaná, hvězdná noci clona kol splývá, splývá – – oko tvoje slní vzpomínka jedna, která všecko ztiší –: že každým dnem jsem jitru tomu bližší, kdy stará bolest moje v srdci zhasne, kdy řeknu si, že žití za to stálo, co třeba krátce těšilo a hřálo, – a řeknu si, že přec to bylo krásné... 45

Básně v knize V samotách: