Mrtvá.

Bohdan Kaminský

Mrtvá.
Jak píseň krátká byl ten život její, jež podvečerem dozpívána hasnehasne, a jak se slova bolně v písni chvějí, tak žitím ona ve své kráse jasné. To byla píseň bolestná a krátká, to byla báseň blouznivá a vřelá a něhou plála každá její řádka a každé srdce láskou rozechvěla. A třásla se tou nocí, jara vůní, a chvěla se v ty dálné kraje jiné a teď se zdá mi, nad bezednou tůní, že kloním se a poslouchám, jak hyne. A je mi tak, že je ta melodie s mou duší srostlá, že ji najdu opět, že refrain kýs v mé duši stále žije, jejž srdce puklé může jenom dopět. A že mne to tam vábí, volá, láká, že opíjí mi duši hudba měkká tím váním jara, čarozpěvem ptáka – – já nevím kde, jen vím, že na mne čeká... 75
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.