Mrtvá.
Jak píseň krátká byl ten život její,
jež podvečerem dozpívána hasnehasne,
a jak se slova bolně v písni chvějí,
tak žitím ona ve své kráse jasné.
To byla píseň bolestná a krátká,
to byla báseň blouznivá a vřelá
a něhou plála každá její řádka
a každé srdce láskou rozechvěla.
A třásla se tou nocí, jara vůní,
a chvěla se v ty dálné kraje jiné
a teď se zdá mi, nad bezednou tůní,
že kloním se a poslouchám, jak hyne.
A je mi tak, že je ta melodie
s mou duší srostlá, že ji najdu opět,
že refrain kýs v mé duši stále žije,
jejž srdce puklé může jenom dopět.
A že mne to tam vábí, volá, láká,
že opíjí mi duši hudba měkká
tím váním jara, čarozpěvem ptáka – –
já nevím kde, jen vím, že na mne čeká...
75