Jen pohled jeden.

Bohdan Kaminský

Jen pohled jeden.
Tak ze všeho jen jeden pohled zbyl mu, když na výletě v stínů vážných jilmů a buků šli v mlčení a tiskli sobě ruku a nevěděli sami, proč slavně luna vzchází a kdo jim v srdce plno růží hází a proč jich skráň je těžká myšlénkami. A přec jen to, co oko řeklo za ně, mu zůstalo, když pozděj zadumaně šel cestou, kde zavřel se mu život za nevěstou, když v mladosti své prvé, ah, v začátku své dráhy to sladké dítě umřelo tak záhy, na retu smích... a pak tu krůpěj krve... Tak jen ten pohled v duši jeho zůstal, když večer tměl se a stín jeho vzrůstal tak tmavý a teskně vál kol utýrané hlavy. 28 A jak tak v mrazný leden tu bloudil řadou jilmů, ten život celý opuštěný byl mu jen pohled k hrobu – jen ten pohled jeden. 29
Básně v knize V samotách:
  1. S východem měsíce.
  2. Cesty.
  3. Co básník pěje sobě.
  4. Novému jaru.
  5. Čím hrobu blíž...
  6. Psáno o vánocích 1886.
  7. V opuštěném atelieru.
  8. Zvrácené kříže.
  9. V sněhové vánici.
  10. Tiché drama.
  11. Těm, kteří vědí...
  12. Jen pohled jeden.
  13. Bez přístavu.
  14. V touze po lásce.
  15. Totéž srdce.
  16. Nemožná...
  17. Ritornely.
  18. Jde láska...
  19. Proč láska srdcím ulétá.
  20. Mně někdy vzpomínka...
  21. To není tady...
  22. Jak žiji...
  23. V životě bez lásky.
  24. Nezorané pole.
  25. Podemletý břeh.
  26. Elegie.
  27. Taneční pořádek.
  28. Zapadlá.
  29. Mně spíše trudno...
  30. Pozvání.
  31. Jsou divné romány...
  32. Jak trudný pochod...
  33. Pastel.
  34. Sloky ironické.
  35. Když jsem šel z tragedie.
  36. Mrtvá.
  37. Jak píši...
  38. Milenkám básníků.
  39. Dobyté prapory.
  40. Kariatyda.
  41. Zda šli jste někdy...
  42. Nikdy zpátky!
  43. Sloky melancholické.
  44. Moře.
  45. Na konci saisony.