Jde láska...
Jde láska, srdce tuší,
jde tiše jako dech, –
ó, její paprsk v duši
svou tiše skanout nech!
Jde láska krajem světa,
v svou královna jde říš, –
již po tvém klidu veta
a ty se celý chvíš.
Ó, tu se srdce učí,
jak sladko trpěti,
když touha tebe mučí
po sladkém objetí.
Ó, lásky touho zlatá,
ó, zlatý lásky sne!
Zář tebou v srdci vzňatá
ať nikdy nehasne!
I touha když tě chvátí,
dřív, než tě umučí,
mír do duše se vrátí
zas v lásky náručí.
38
Když touhou srdce strádá
a duši smutno jest,
zas uzdraví tě ráda
ta láska, dcera hvězd.
Jen láskou vše, co dýše,
jen láskou trvá svět,
jde láska tiše, tiše
a zem je samý květ.
A zem je plná vůně,
jak dech by ráje vál...
Když srdce touhou stůně,
zas láskou žije dál!
Jde láska, srdce tuší,
jde tiše jako dech...
Ó, její paprsk v duši
svou tiše skanout nech!
39