DO PAMÁTNÍKU PANU ***.

DO PAMÁTNÍKU PANU ***.
Chceš-li být velikým, rozmilý synáčku, nejprve rozsekej na cucky, na dračku kde koho kol, na místě pera hleď raděj’ si obušku, jednoho z básníků po druhém na mušku hezky si zvol. Jednomu po druhém vytahej za uši, nic na to nehleď, že strkat se nesluší do všeho nos. Hlásej to po vlasti, do měst i v dědiny, ty že jsi v národě sám pouze jediný, největší kos! Všem, synu, nakašli na talent, na práci, rci jim, že dokola samí jsou hlupáci, že jako věž hloupost jich velká je – všem nadej po chuti, rci, že jsou kreténi, blbci či mamuti, zkrátka, co chceš. 116 Z domácí produkce zbahnělé, vychudlé, všecko, můj synáčku, rozsekej na nudle, jakoby smet’, nestyď se, básníkům házeti pod nohy titule, jakož jsou: stupidní, ubohý analfabet! Francouzská slovíčka míchej si do řeči: „Eh bien!“ – tím zjednáš si vážnosti největší u druhů svých! Všemu, co české je, přišlápni na paty, pro to měj, synáčku, svůj Hrdý, Vypiatý, Vysoký Smích! Všude se zablýskni moudrostí zelenou, piš o svém Umění velikou písmenou – nutná to věc, všem nadej ostatním, a hlásej do světa, žes v Čechách Jediný Moderní Poeta, Nadumělec! Sebe jen především stále měj na mysli, 117 na soudu budoucna jiní jsou závislí – hloupý to krám! O sobě převlídně pochvalné recense do Zeitu do Vídně napiš si sám! Opisuj z Verlaina, že to až hanba je, šosák jen řekne ti: „Na tyhle šalmaje jiný už hrál...“ Ty nedbej filistra! Ať bloud se vyděsí, řekni mu vznešeně, že ti dal koncessi sám svatý Graal... Vůbec, můj synáčku, tebe nechť neláká nic z toho, co snad je ozdobou šosáka, mamutích stvůr, vždy pyšně ke hvězdám čelo své pozvedneš – to, o němž praví se, že vždy je lepší, než poplužní dvůr... Básníky ostatní rozsekej na kaši, rci, ty že’s jediný, kterýž nám přináší 118 zázrak a div – co psáno před tebou veršem i ve próze, to že je všechno tak dětinské uboze, že’s na to pliv’! Řekni, že přicházíš s koncessí, tupý lid ty Sám a Jediný povznést a umravnit jak Mesiáš... Vzhůru již, synáčku, osedlej Pegasa – – – – Pozdě si vzpomínám, že vlastně, u ďasa, všecko to znáš! Vždyť, co tu zbytečně radím ti, dávno víš – důkazem toho je činnost tvá, nanejvýš velkolepá... Dík, že jsi pohleděl i na mne ve hloubku té nicotnosti mé – však pro dnes, holoubku, adieu, pá! Dál jen piš o sobě, čím jsi v náš chudý věk, že’s Velký, Jediný Nadbásník, Nadčlověk, Nadideál! 119 Dovol mi, Vznešený, prostě ať řeknu ti: Zdar, čacký jinochu! – Tak! – A teď po chuti nadávej dál! 120 OBSAH.
Romance, skoro doslova opsaná z Gothaiského almanachu7 Romance zdvořilá9 Ballada nejasná13 Idylla16 Vlas slečny Elsy17 Duch pradědův, Ballada strašidelná23 Milostivá jede do lázní31 O Hruškovi a Hruškové33 Ukolébavka43 Záhady45 Bohatýr. Smutná humoreska46 Skřivánek vzletěl55 Mezi sousedy56 Kdo učí lidi lásce60 Auto61 Mravenec a včelička67 Polykratův prsten68 Azorek a Žolinka73 Idylla letní noci77 Příteli, který má dobré srdce, ale mizerný rukopis78 Ballada trochu mlhovitá79 Osud85 Pan generál86 Ballada o svátečním střelci87 Člověk míní88 Pan Žán90 Modlitba za odvráceni nejtěžší z ran egyptských, t j. hry na klavír93 Tichý blázen96 Ballada křižácká99 Romance o věrném milování101 121 Nerozhodná104 Ballada o jednom „Z“105 Nálada tropická107 Moderní romance109 Taky jedna „Píseň kosmická“111 Krátké štěstí115 Do památníku panu ***116
E: zd; 2002 122