JARNÍ PROCHÁZKA

JARNÍ PROCHÁZKA
(8. V. 1899)
Ta zlatá procházka dnešní v aleji kvetoucích třešní! To byla radostná chvíle, kdy svátek příroda slaví, ty květy májově bílé splývaly na naše hlavy, skřivánčí písně kol zněly, k ráji tu chybělo málo – ó, rci, co duší nám válo, co táhlo našimi čely? Ta naše procházka dneska jak byla sladká a hezká! A ty jsi byla tak milá, tak plna něhy a krásy. Kol země o lásce snila, jež k nám se odevšad hlásí. A rty mé tiše se chvěly, a oko v duši tvé hádá: „Rci, máš mne opravdu ráda, tak ráda pro život celý?“ 15 A co jsi řekla mi k tomu v aleji kvetoucích stromů? Tak jako paprslek světlý v duši mou padla tvá slova – a stromy bíle kol zkvetly, máj k zemi vrátil se znova, jásavé písně kol zněly... To pro nás všechno se krášlí, a my jsme přece se našli, tak dávno rádi se měli! Ta zlatá procházka dnešní v aleji kvetoucích třešní! V duši, hle, co jen to zkvetlo, nad čelem co jen to vlá mi? Pod stromy bílé je světlo, to sama láska šla s námi. Jas její čistý a skvělý září se v duši mou odlil, když jsem se za tebe modlil, duše má, světe můj celý! Máj v duši, tak jsme šli domů alejí kvetoucích stromů... 16