KAMSI DO DÁLI.
1-1Ó rci, ó pověz, kde jsi, mé drahé, drahé dítě,
1-2že zrak můj zamlžený tak dlouho nevidí tě!
2-1Ó rci, že snem to vše jen, co oči moje zřely,
2-2že snem, snem pustým byla jen noc ta, Gabrieli!
3-1Víš, noc ta, s čela kdy jsem pot studený ti stíral,
3-2kde anděl smrti peruť svou zvolna rozestíral.
4-1Kdy k retům mým svá ústa zved’ v pocel posledně jsi
4-2a usmál se... a skráň tvá se ticho k ňadru svěsí...
5-1Víš, noc ta, hlavu tak kdy šílení sevřel hlod mi,
5-2že tebe, tě jsem ztratil, já zalkal hluché do tmy –
6-1Že v okně zachvělo se povadlé révy loubí
6-2a „zhynul!“ zašeptalo to vánkem z lesa hloubi.
7-1Že trnul měsíc, jenž ti plál v čele snivém, oblém,
7-2kde nekonečných tajů spal rozluštěný problém.
8-1Že trnul mrak, jenž oko hvězd potrhané skrýval,
8-2a v chorál smutný, teskný ves háj se rozezpíval.
9-1Že zaplakal strom listím a růže květem sledním,
9-2až pták vyplašen z hnízda se v bázni krčil před ním.
30
10-1Že ztichnul sýček, tebe jenž nocí včera volal –
10-2že ni ten hrdý zrak můj dnes slze neodolal...
11-1Ó zašeptej, ó rci, že to snem, že nemožné to,
11-2by tak, tak příliš záhy ti žití prchlo léto.
12-1By tak, tak příliš záhy noc věčná nastala ti,
12-2než máj, než vesna, jitro ti štěstím skráně zlatí.
31