V NOCI PROBDĚNÉ.

Bohdan Kaminský

Darmo, darmo, hlava mdlá darmo těžkým snům se brání, siná skráň, jež mukou šílí. Je to stesk a žalování, je to výkřik, který kvílí duší dál v té těžké chvíli, a to, co tam lká a sténá, zoufalství je divý ples a ten výkřik, letí, pláče, volá v prázno do nebes a tím nekonečnem letí smuten, sám, tak sám a sám. A já tady volám sny a ten hlas můj letí hluší, volá, hyne bez ozvěny kdesi v dáli. V tesknou duši vkrádají se žalné steny a nade mnou nachýlený s čelem bílým, k smrti teskným ruce spíná drahý stín a se chýlí, níž se sklání zlítostněn a rozechvín, sladkými mne volá jmény a mně kyne v náruč svou... Zlatá, drahá matko má, matičko, má duše zlatá, přes hory a širé doly duše má dnes k tobě chvátá a ty nevíš, jak to bolí, matičko, tak daleko-li od mých ňader, mého srdce, od náručí mého mřeš, matičko má, s bludným synem nikdy víc se nesejdeš, nezlíbáš květ suchý, holý nikdy, nikdy, nikdy víc. A co já tu vzpomínám, snad tvůj zrak už tmí se, hasne, snad mne hledá u postele, hledá stále... a to jasné světlo kmitá po tvém čele, zářící a rozechvělé a tvůj zrak, ten hledá posud... Nadarmo, oh, nikdy víc! – A v tom, co ti duší létlo, šeptem ústa rozechvíc, prchá dlouhé žití celé – a já smím jen vzpomínat! A já nesmím naposled ani zlíbat těchto lící a já nesmím, nesmím ani, matko, matičko, ti říci, abys drahou, bílou dlaní požehnala bědných skrání a já nesmím říc’ ti ani, jak bych s tebou šel tak rád a jak, ty kdy’s odešla mi, bídnějším jsem tisíckrát, jak jít musím do skonání smuten, sám, tak sám a sám.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

32. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SNAD AŽ BUDU VE HLOUBI ZEMĚ SPÁT... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  3. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  4. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  5. Její jméno. (Bohdan Kaminský)
  6. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  7. POJĎ, POLOŽ HLAVU... (Růžena Jesenská)
  8. PO ZÁPADU SLUNCE. (Adolf Brabec)
  9. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)