SVÉMU KLOBOUKU, ZA KTERÝM JSEM NOSÍVAL SNĚT CHVOJÍ.

Bohdan Kaminský

SVÉMU KLOBOUKU, ZA KTERÝM JSEM NOSÍVAL SNĚT CHVOJÍ.
Ať lidé zlí se dále tobě smějí, – ty byl jsi na té krásné hlavě její. A za tvou pentli její ruka malá mně na památku snítku chvojí dala. A já to chvojí nosil od té chvíle – a vždy jsem v duchu tisk’ ty ruce bílé. A proto byl’s mi jako přítel drahý, že s tebou v duchu zřel jsem její tahy. A já tě chvojí nosil léto celé s tou září štěstí na zníceném čele. A než ta zima na vše lehnout měla, má Marie už dávno zapomněla. A proto je to chvojí mi tak milo, že je to vše, co z lásky mé mi zbylo. 158

Kniha Ztracené volání (1884)
Autor Bohdan Kaminský