K východu.
Ach k východu!
Kde slunce záře z rána vřelej svítí,
A chladněj v soumrak větérkové vějí,
Saronská růže dýše líbezněji –
Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti
Na východu!
Ach k východu!
Kde města v mořské hlubině se třpytí,
Na horách cedrů lesy tajně chvějí,
V údolí hájů pěvci jemněj pějí –
Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti
Na východu!
17
Ach k východu!
Kde srdci mému ve snách ráje svítí,
V posvátných stínech otcové mi hnijou,
V pověsti Makabovců děje žijou –
Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti
Na východu!
Tam nade břehy Babilonské vody
Na větvích vrby harfa visí tichá;
V ni noční vanot žal svůj ještě dýchá,
Že slavné druhdy zhynuly tu rody.
Tu harfu vdovu chtěl bych v náruč vzíti,
Souželné vzbudit dřímající hlasy,
By znovu počala ukrutné časy,
Mých bratrů žal – i hanbu jejich zníti.
18