Noc pásašská 1).

Noc pásašská 1).
Zemřelá dítka v rakvích uložená, Jichž spaní už ni žel ni ples neruší, Svadlými věnci smutně okrášlená, – Tak dětství mého sny v mé spějí duši. Rád k utichlým těm miláčkům pospíchám, Jsa unaven vším protivenstvím světa, Vždy volněj’ u nich, zbaven hluku, dýchám, Z svadlého listí útěchu si pleta. Ač obraz nechce opustiti jeden Mou duši těsnou, vždy ji následuje, Jak tajnou mocí v její kruhy veden, A marně se ho mysl má varuje. 33 Jak stín se krále Dánska druhdy synu Při každém jevil velkém jeho kroku, Na srdce klada váhavosti vinu: Tak muže vidím kráčet mi po boku. Oheň se divý v oku jemu kmitá, Co blesky noční temnotou planoucí, Nesmírný žal pod brvami prosvítá, Nezhaslý žár, ač věčně ach! hasnoucí! – Pásašských hodů první noc to byla, Sedmiramenná lampa svoje blesky Komnatou slavnotichou klidně lila, Na Rávy*) po stěnách roníc své lesky. V umrlčí roucho šíré přioděný Za stolem bíle krytým otec seděl, I v křeslu svém co král jsa podepřený, Svěcené před se na přípravy hleděl. ——— *) Mívajíť židé obrazy Rávů, čili Rabinů po stěnách svých rozpověšené. 34 Na nekvašený chléb v stříbrné míse, Na hořký kořen tu, tam na řeřichu. Tu nádoba s masem „přechodu“ skví se, Tam voda slaná lesklém ve kalichu. I z Gády velké čítaje nám pravil, Jak druhdy jídali sme tyto chleby, Když Mízrajmského Bůh nás jarma zbavil, Nad námi smilovav se ve svém nebi. Jak ruka pomsty dotknula se vrahů, Neviditelnou smrt jak žala kosou, Jak mořem bouřným suchou razil dráhu, Jak nás napájel sladkou v poušti rosou. „O sladká roso, nebes láskou daná!“ – Tak zvolal a pozdvihnul skvělou číši, – „Tys na zem vězňům sklíčeným poslána, „ByBy neviděli žalářů svých mříži!“mříži! 35 „ByBy chvilkami se svobodnými zdáli, „A nevidouceA nevidouce, z rány krev že kane, „VeVe snách se leda blahem pokochali. „Ty’sTy’s rosa nebes, víno pežehnanépožehnané!“ Pak matce nalil vína žehnaného: „Potěš se mnou sese, královno má družko!“ Pak mně i sestře: „Bůh od všeho zlého „RačRač chránitchránit, synusynu, tětě, i má dceruško!“ A kalich jeden pradávného tvaru, Naší to rodiny dědictví svaté, Po straně postavil, zlatého daru By cizinec se z číše napil zlaté. Tu aj, se náhle dvéře otevřely A starec kročil přes práh všem neznámý; V zetlelé roucho zahalen byl celý A mlčky usadil se mezi námi. 36 Oheň se divý v oku jemu kmital, Co blesky noční temnotou planoucí, Nesmírný žal pod brvami prosvítal, Nezhaslý žár, ač věčně, ach! hasnoucí; Pod vousem sněžným, plynoucím až k pasu, Kol retů úsměch jevil trpkou muku. Tu porozhaliv roucha svého řásu, Takto se mluvit jal, pozdvihna ruku: „O Judo, listí kmene sraženého, „JežJež vír po země koncích rozemítá, „NačNač velhat se do ráje ztraceného, „NačNač do jara, co tobě víc nezkvítá?“nezkvítá? „HodinuHodinu opěváš, v níž ruka Páně „VšemocnáVšemocná z rudého tě vedla moře, „A přeceA přece dosud v strastí oceáně „SeSe trápištrápíš krvavém a snášíš hoře.“hoře. 37 „KrmíšKrmíš se kruté bídy chlebem přesným, „A jakA jak bys prost byl jarma tyranského, „NecítíšNecítíš, že si poutem sklíčen těsným, „KochášKocháš se v mukách vyloučenství svého.“svého. „PoPo poušti bloudíš v trapném parnu ještě, „JenJen že tě oblak Boží víc nevodí, „ŽeŽe nebe nedá chladícího déště, „SloupSloup ohnivý že před tebou nechodí.“nechodí. „ŽeŽe vůdce není, tvé by řídil sbory „A rozepřeA rozepře věhlasně uměl soudit, „ŽeŽe slíbený ráj s výše vida hory „AchAch! v poušti bídy věčně musíš bloudit.“bloudit. „I protožI protož nemohu se těšit s tebou, „ÚčastenÚčasten nejsa nikdy tvého plesu, „JenJen nevěru v svou spásu věčně s sebou „A veA ve vykoupení, ach, tvoje nesu.“ 38 Tak pravil. – Slze veliké a vřelé Ukanuly přes zeschlé stářím líce, Žal kainský zplanul na jeho čele, Překročil práh – nezočil sem ho více. Však slova jeho v duši mou se vryly, I dlel sem v citu posud nepoznaném. – Tu otec: „Nestrachuj sese, synu milý! „OnOn bloudí dávno Jakobovým stanem!“stanem! „ČervČerv pochyby to, záporného jedu, „JenžJenž kořen žere víry, hubí plémě! „TyTy ale vznes tvých k Bohu-králi hledů „V budoucímV budoucím roku ve Jerusalemě!“Jerusalemě! „NebNeb slova jeho věrným učedníkům „VytknulyVytknuly jistý cíl na této zemi, „AčAč nám jen, vůle věčné mučedníkům, „JejJej chválit sluší myšlénkami všemi.“ 39