Podzim.

Podzim.
Lípa se smutně tahem větru kloní, Chvějíc se, jako by se modlit chtěla, Po lese vír se v žlutém listí honí A kaple stojí sirá osamělá. Hle, na oltáři věnce dávno zvadlé! Pavouk v nich rozstřel tkaniny své duté; I klekadlo hle, zbořené a spadlé, Bodláčí, trní bujní z něho žluté. Kde poutník ondy, v ústech zbožná slova, Toužebně klečel v hluboké pokoře; Tam truchliv sedí prorok, šedá sova. Zdaž věští – že již svého zbaven hoře? 115 Po stěnách hustý mech, na prahu tráva, Ve vížce to cinká při větru vání; Kostelník lesů, vír podzimní vstává A stará léta ke hrobu sezvání. Však barvínek, hle! polokleslé rumy Opřádá věčně ramenama svýma, Jak nadějná nám v době žalné dumy Myšlénka srdce útěchou objímá. 116 Poznamenání.
1) Noc Pásašská. Svátky „Pásach,“Pásach“, „Pesach,“Pesach“, čili „přechodu“ slaví se každoročně v měsíci Nisan (který zároveň skoro s Velikonocí Křesťanů buďto v Dubnu anebo v Březnu připadá) na památku zázračného osvobození otců našich z okovů egyptského otroctví po celých osm dní. V předvečer prvních dvou dní, jichžto velebnost ten nejchudší a nejutištěnější z lidu našeho ctí, shromáždí otec čelední celou rodinu okolo sebe, aby památka vykoupení slavně a bohabojně konána byla. Na hoře u stolu, na němž jest hojnost nekvašených chlebů (Mazoth), vína, hořkých bylin, slané vody a masa „přechodu“, posadí se otec čelední. (V ty večery musí každý sebe chudší pohodlně na židli se rozložit, aby cítilcítil, že je mu volno a svobodno; při tom nazývá sebe králem a svou choti královnou. Aby však o slavnosti svobody pamětliv byl oné panovnice, která i toho nejmocnějšího smrtelníka podmaňuje – totiž smrti: přikazují mudrcové, aby se oblékl v bílý rubáš, jejž každý zasnoubenec od nevěsty v den svatební dostává, jímž se každoročně na den smíření s Hospodinem (na dlouhý den) odívá, a do něhož jej při skonání života zaobalí, kladouce ho v něm do lůna země, z něhož byl pošel.) – Vedle něho sedí žena a kolem stolu řada milých, dětí a příbuzných, přátel a cizích (orchim, hostů), kteří se pozvali, aby vzdáleni jsouce otčiny a domova svého, slavnost tu večerní nezanedbali. Potom nalije každému i nejmladšímu dítěti do koflíku, a nemá-li toho, tedy do sklenice vína, a čte jim z knihy Gadah (pověst) nazvané o losu našich otců, o jich utrpeních a ranách, 117 jichžto je všemohoucí ruka Hospodinova zbavila, a dává jim, aby okusili na památku bídy Israelské chleba „úspěchu“, který bylo jim sušiti vedrem slunečním, když utíkali z Mizraim (Egypta), a hořkých bylin a slané vody na památku rozstoupenirozstoupení-se jejího, když je mořem po suše vedl Hospodin, v němž pochoval a zahubil protivníky jejich. A když přijde skrovná večeře, u níž se chce dnes se všemi potěšit, tu dá otevřít dvéře a volá: „Kdo přijde, ať vejde sem a pojí s námi a veselí se s námi!“ Každý cizinec, každý od vlasti vzdálený a s cesty zbloudilý najde dvéře do kořán, a je vítaným hostem, když přijde; neboť jest to štěstí a zvláštní milost od BohaBoha, míti na ten den hosti, a potěšiti zarmouceného, aby na své trápení zapomněl. Po večeři sedá ještě dlouho a třeba až do půlnoci mezi svými a slaví osvoboditele z otrockých okovů písněmi a podobenstvími a vzájemnými zpěvy; nábožnější nejdou té noci ani spat, neboť jest to noc radosti, noc bdění (Lél šimurim), která se v bdění tráviti má, poněvadž v ní také Hospodin bděl pro lid IsaelskýIsraelský, a v ní žádná modlitba ani noční ani před spaním v Israeli nemá se konati.
2) DevatýDevátý Ab. Dne 9. měsíce Ab (Srpen) želí obce Israelské zahynutí Jerusalema rukou nepřátelskou. Toho dne sejdou se ráno v modlitebnicech, jichžto stěny na památku rozboření chrámu Sionského zbaveny sou vší okrasy; také opona (Perocheth) před posvátnou truhlou (Aron hakodeš)hakodeš), v níž chovají se zápisy smlouvy a učení (Sefer thorah), odestřena jest času toho. Na stupních vedoucích k truhle smlouvy a na zvrácených stolicích sedí dokola starci, muži a děti, zpívajíce v nářkuplných melodiích žalopíseň Echah a žalozpěvy o Sionu a písně v zajetí, všecko básnické 118 plody, plné poesie a vznešené velebnosti. Po skončené slavnosti v modlitebně navštěvuje se sídlo pokoje, příbytek života a světa (Beth chajim, beth ólom), jak my naše hřbitovy nazýváme; na hrobech našich zesnulých a velkých nábožných rabbinů konají se tiché modlitby, rabbin obce drží obyčejně povzbuzující žalořeč pod šírým nebem a vyvolí si k tomu za kazatelnici buď kterýkoliv převržený náhrobní kámenkámen, anebo hromadu kamení. Postní den, který večír před tím počal, ačkoliv již od prvního dne měsíce Ab požívání masitých pokrmů zakázáno jest, končí se východem hvězd a s vykonáním večerní pobožnosti. Poesii tohoto žalodne může toliko ten cítit, kdo se syny Israelskými seděl v temné Synagoze, a tam, jsa také u vyhnanství, plakal s národem, který byl první přede všemi na zemi, a nesl v sobě myšlénku čistého božství, jižto dosud, všem nátiskům osudu na vzdor, co mučedník víry své bez přestání jakožto nezhubiteluounezhubitelnou posvátnost v srdci svém opatruje.
3) Na nový rok 5606. Prvního a druhého dne v měsíci Tišri slaví Israelité nový rok na památku boha, stvořitele světa, který toho dne stvořením člověka nejvyšší světa div dokonal. Na ten den, kde člověk vůlí boží na svět stoupil, musí přijíti v pokoře před pána a otce a počet klásti ze všech skutků svých. S novým rokem počíná se 10 dní litosti a pokání, v nichž Bůh viny a zásluhy smrtelníků váží a odměnu určuje. Litující přicházejí k němu do modlitebny, vyznávají viny své a činí pokání, prosíce o slitování. Poslední z 10 dnů pokání (asarah jemej tešubah) je den smíření, tak nazvaný dlouhý den (jom kipur), který se od jednoho večera ke druhému na postech a na modlitbách tráví. „Na nový rok se píše 119 osud a na den smíření se pečetí“, znějí slova v modlitbě.
4) Jak chrám se třese rohem zasvěceným. Na nový rok při ranních službách božích troubí se několikráte na posvátný roh (Šofar), jehož zvuky, rozmanité jsouce podlé rozmanitých od předřikavače udaných kabalistických formulí, srdcem modlicích náramně otřásají.
5) Ludvíkovi Franklovi. Známo jest, že Frankl, když z mládí v Litomyšli studoval, české básně psal. V této jemu připsané básni dotýkám se spisů jeho: „Kolumbus“, „Orientalské pověsti“ a „Don Juan d’Austria.“d’Austria“.
6) Stella. 1. Židé, navštěvujíce hroby svých příbuzných, co v jistých dobách roku činiti povinni jsou, kladou malé kaménky na hrobní kámen na důkaz, že tu byli.
120 Obsah.
Synům kmene mého v Čechách.
Návrat k domovu7 Návrat k vlasti11 K východu17 Ben-oni19 V srpnu 184431 Noc pásašská33 V. B. Nebeskému40 Naftalimu S–ovi43 Na devátý Ab48 Na nový rok51 Ve spolku Čechů: 1. Jen Nečechem mne nejmenujte55 2. Bratří buďme!56 3. Vzkříšení58 4. Slovo60 5. Přivítání63 Ludvíkovi Franklovi66
Milost. O lásce73 Stella75 Jedné z Růží Saronských91 Písně mírné99 Procházka101 Píseň děvy103
Obrazy. Touha105107 Labuť111 Soumrak113 Podzim115 Poznamenání117
E: av; 2002 [121]