BUCHARA
Na chvíli, duše, prchni přítomnosti,
Hleď v minulost jak v propast bezednou.
Životů zhaslých pozůstatky hostí
Tvé nitro, jež se křísí najednou.
Hřích u cesty jak malomocný sedí.
Jde išon kolem, v tvářích přísný vzhled.
Step kočovníků v zraky tvoje hledí,
A v dáli trčí úzký minaret.
Jsi nahý hoch, jenž chlípnost tancem budí
V harému emira, jejž všechno nudí,
Jenž vyčerpal již vášeň svou až k dnu.
Ohromné modly v údolích jsou stinných.
A ty se cítíš, vzbuzen ze svých snů,
Jak zabloudilý tulák světů jiných.
40