POZDRAV VĚTRU
Duj, větře, před sebou žeň shluklých mračen shon
Do noci pochmurné! Tvá prudkost zmámená
Ať bije v puklou věž, kde mlčí němý zvon
Jak v hlavě myšlenka, jež nevyslovena...
Duj, větře, duj a žeň můj člun v boj nadlidský
V temnotách na moři, jak skořápkou bys hrál...
Jsem rodný bratr tvůj, já, pirát kosmický,
Jenž pluji bez cíle a bez domova v dál...
Jak chmurný flagelant, bij, větře posupný,
V mé srdce zmatené, v mé chimérické sny,
Jak v zvony na poplach, když děs se rozsvítí!
Duj, větře, v odvěčný a poplašený stín!
Do tebe ponořen chci jak ty šíliti,
Řítit se v bezedno, v propasti, do hlubin!
69