POZDRAV VĚTRU

Jiří Karásek ze Lvovic

POZDRAV VĚTRU
Duj, větře, před sebou žeň shluklých mračen shon Do noci pochmurné! Tvá prudkost zmámená Ať bije v puklou věž, kde mlčí němý zvon Jak v hlavě myšlenka, jež nevyslovena... Duj, větře, duj a žeň můj člun v boj nadlidský V temnotách na moři, jak skořápkou bys hrál... Jsem rodný bratr tvůj, já, pirát kosmický, Jenž pluji bez cíle a bez domova v dál... Jak chmurný flagelant, bij, větře posupný, V mé srdce zmatené, v mé chimérické sny, Jak v zvony na poplach, když děs se rozsvítí! Duj, větře, v odvěčný a poplašený stín! Do tebe ponořen chci jak ty šíliti, Řítit se v bezedno, v propasti, do hlubin! 69