SMRT LETCOVA

Jiří Karásek ze Lvovic

SMRT LETCOVA
Svůj osud vyzval’s. Hrdý pohled, přímý Do éteru se zaryl vzdorně, temně. Pak pad’ jsi, orle, s křídly rozpiatými A mrtvé tělo vrátil’s v náruč země. Vylétnout prudce – v ráz se roztříštiti – V tom hlubší výzva osudu jest skryta, Než v nejistotách těkat sem tam v žití, Jak na hodinách kyvadlo se kmitá. Já zdravím tebe! Nejkrásnější smrtí Tvé tělo, letče, navždy osud drtí, Však pohled tvůj, ten nemře. V dobu příští Dál upřen jest a v říši Nekonečna, Dál zří v hloub nebes, pokrytou hvězd tříští Jak rozbitým snem závratného Věčna. 83