SMRT BÁSNÍKOVA

Jiří Karásek ze Lvovic

SMRT BÁSNÍKOVA
PAMÁTCE ARNOŠTA PROCHÁZKY
V tvůj pokoj naposled jsem vešel. Šeré stěny, Prach, spousta pavučin – sem chabrus chodí jen... Tvé knihy po zemi, a stůl tvůj opuštěný, V neladu, truchlivý, pln smetí, povržen... Již se stěn obrazy sňal dědic... Ruka čísi Skříň nyní otvírá, jež truchlí prasklým sklem. A stará pohovka, kde lehával jsi kdysi, Se kupci nabízí i s rudým přehozem... Po spoustě papírů teď chabrusák tu šlape, Jenž přišel kupovat a hvízdá spokojen... Příteli básníku, teď teprv smrt tvou chápe Mé srdce sevřené a cítí osten její... A zatím, lenošku co zvolna odnášejí, Mně zdá se, mládí mé že mrtvé nesou ven. 82