II. Můj dome dávný, s pilami a rýči

Jiří Karásek ze Lvovic

II.
Můj dome dávný, s pilami a rýči
Můj dome dávný, s pilami a rýči
Tou starobylou k tobě alejí Jdou cizí lidé, stromy kácejí... Pak před tebou zeď nábřeží se tyčí.
Ty mizíš za zdí... Vzdycháš? Krutě mučí Tvou hrdost, že jen střecha nad zeď ční? Teď mlčíš... V noci, v záři měsíční, Však cosi šeptáš řece, jež v dál hučí... 60 A ten, kdo dítě byl, se k tobě blíží, Životem zdeptán... Za noci se plíží Kol tebe plaše, zdrcen Věčností Jak zrnko nicotné, jež pod vůz kleslo. Již ztratil víru ve vše, co jej neslo, Jen jedno ví: že vše je marností...