FIALOVÉ OCÚNY

Jiří Karásek ze Lvovic

FIALOVÉ OCÚNY
Poslední květy v sadě kvetou nyní, Ocúny fialové. Odchod všeho Je chladný jako v ranních mlhách jíní, Jak první nádech sněhu napadlého. Kde všechno je, co plálo v slunci, v pýše, Co v zlatě hořelo a v touze vroucí? Má duše, nevzpomínej! Lehni tiše V sarkofag touhy, navždy nyní mroucí! Strom řídne, mrtvým listím obtížený Jak duše zklamáním. A vzadu zříti Altánu holé, oprýskané stěny. To nejsem já, kdo tady jde, kdos jiný. Dovadni, chladné Persefony kvítí, Vstříc z podsvětí ať jdou mi první stíny! 37