PÍSEŇ GEUZŮ

PÍSEŇ GEUZŮ
Jsem žebrák, ale žebrota se mi líbí. Villon.
Nás žádný pranýř nikdy nemíjí, Bůh rouhání jen od nás uslyší. My v geuzů pyšníme se glorii, Být žebrákem, to je to nejvyšší. Osudnost není cetka zářivá Nám povrženým psancům samoty. Cár špinavý nám údy pokrývá, Hřích s neřestí jsou naše klenoty. Nic neškodí nám úpal nebo mráz, A hromobití, to je pro nás hrou. Je krásný život, jenom který ďas Jej vymyslil, je pro nás záhadou. My básníci jsme svaté drzosti, A naše písně, Slávě neznámé, Zhrdají nudou každé moudrosti. My falešně své noty hvízdáme. Duch pro vše perversní vždy zaplaje, A persifláž je naší obranou. Čest šosáků, to pro nás hrůza je, A jejich pocty jsou nám pohanou. My milujeme na svých cestách prach, Jest osvěžením pro nás slunce žeh, My modlíme se třeba po krčmách A básně vymýšlíme v hampejzech. 24 Kde zahyneme, to nám jedno jest, Jen když si vzkřikne duše zhrdajíc: Jsme geuzové, a to je naše čest, A celý svět je pro nás míň než nic. 25