ROMANCE O MRTVÉM PŘÍTELI

Jiří Karásek ze Lvovic

ROMANCE O MRTVÉM PŘÍTELI
Po dlouhých letech zřím tě v snu, A duch se vzbuzen zachvěje. Tak zmizel’s v paměti mých dnů Jak v mechu lehké šlepěje. Půl dítě, vždy jsi touhu měl, Jak muž svět vzíti útokem. V můj život rozmar svůj jsi sel Jak slunce zlaté skvrny v zem. A tulák, cikán šel jsi v svět Za dobrodružstvím, za štěstím. A když jsi přišel zase zpět, Smrt usedla před prahem tvým. O život zraky prosily, Však konec hrozil v žití tvém. V něm předtuchy se rodily Jak temné můry večerem. Ty znova do světa jsi šel A dobrodružství duch tvůj snil. Však srdce smutek provázel, Jak s větrem letí temný kvil. Je konec? Zastřel tebe stín? Či splnily se toužné sny, A vynoříš se ze hlubin Jak v báji delfín tajemný? 84 Nic nevím. Jenom v snách jsem zřel Tě znova. Tak jsi blízko byl, Jak mrtvý by se navracel Tam, kde cos’ ještě nedožil... 85