ZPOVĚĎ

ZPOVĚĎ
K zpovědi nastal pravý čas, Ať upřímné teď slovo zní: Jsem šeredný jak chudý ďas, Jak starý faun jsem perversní. Mne poskvrňuje každý hřích, Však nemám zpupnost drzých čel. Jak v horských stržích čistý sníh V tmách duše září něhy běl. Mne každá špína promáčí A každá krása opojí... To lidem ovšem nestačí, Však Bůh, ten se tím spokojí. Jsem tuláktulák, jako Villon byl, Však nejsem jak on genius. Já pranýř také okusil – On slávu má, já z lidí hnus. Můj Bože, láskou zaplaje Vždy k tobě duch, jsem plevel, vím: Já nechci k tobě do ráje, Přej jenom klidu kostem mým. Ať hlína shltne tělo kdeskdes, Jak shnilý kořen sevře zem. Já ztlučený byl v žití pes, Však byl jsem při tom básníkem. 23